LESNÍ HRÁDEK AICHELBURG

Lesní hrádek Aichelburg postavil lesní personál panství Maršov jako památník Bertholda hraběte Aichelburga, který se zapsal jako dobrý hospodář a mecenáš východních Krkonoš. Celý titul majitele panství zněl Berthold Maria Johann Anton Franz Daniel, hrabě z a na Aichelburgu. Po jeho tragickém skonu 13. 5. 1861 cítili místní obyvatelé a zejména lesní úředníci potřebu uctít jeho památku postavením veřejného památníku. Proto vznikl vysoko nad řekou Úpou na lesnatém úbočí Světlé hory v nadmořské výšce 736,45 metrů lesní hrádek Aichelburg. V létě roku 1862 majetkový administrátor Heinrich Schubert a nadlesní Johann Miksch, který pak převzal vedení stavby, vyhledali vhodné místo pro stavbu romantické zříceniny. Na podzim začala stavba a byla ukončena v srpnu roku 1863. Při slavnostním otevření 9. září 1863 byla umělecká zřícenina nazvána " Aichelburgem na Bertholdovu počest". Na slavnosti byl přítomen jeho prvorozený syn Alfons, dvě komtesy, duchovenstvo a c.k. úředníci z Maršova, představitelé okolních obcí, hosté z Janských Lázní a mnoho lidu.
Josef Nožička později o hrádku píše: "Hrad leží na skalním výběžku na východním svahu zalesněné hory nad Temným Dolem, 365 rakouských stop (115 m) vysoko nad řekou Úpou. Lze se tam dostat po jednom nalevo ležícím vyvýšeném chodníku, 248 sáhů (483 m) dlouhé cestě pro pěší ve stínu smrkového lesa. Cesta trvá asi 15 minut. Když milý návštěvník dosáhne jejich polorozpadlých zdí a vstoupí na nádvoří, zjistí, že nalevo stojí jeden z dřevěných domů, zvaný strážní dům. Vlevo a vpravo jsou povalené hradní zdi a v popředí na vyčnívající rulové skále se zdvihá hrad. Skládá se z prostorné haly, kde se nachází busta zvěčnělého hraběte. Je skoro v nadživotní velikosti ze sádry od jednoho sochaře z maršovské sklářské huti, který ji zhotovil podle posmrtného portrétu. Z místnosti vedou další dveře do 5 sáhů (9,74 m) vysoké věže a odtud vedou třetí dveře na malou terasu. Na věž se vystupuje po čtyřiceti dřevěných schodech. Pár kroků za hradem je střelnice, kde si zpestřoval neděle hraběcí lesní personál a přátelé střelných zbraní.
Okouzlující je výhled z hradu přes Temný Důl na Maršov. Je vidět roztroušené domky na úpských loukách, sklářskou továrnu s pecemi a zásobami dřeva, hraběcí přádelnu lnu, hraběcí zámek v parku, c.k. okresní úřad a největší část domů na náměstí. Mimoto je na východě vidět rostlinnou říši Rýchor a jeho vrcholy. Severovýchodně se do výše vypíná Špičák, severně Dlouhá hora a Červená hora. Jižně, jihozápadně a západně zabraňuje výhledu svah zalesněných hor. Trojnásobnou ozvěnu je nejlépe slyšet na východním úbočí, zvuk se tady odráží od jihozápadní strany zalesněných hor, východně od Špičáku a zastaví se v údolí proti Červené hoře. Hradní restaurace občerství návštěvníky vínem, pivem, kávou, chlebem s máslem, sýrem, pruskými buřty a šunkou. Je to pochopitelné, protože byla díky častým návštěvám znovu připomenuta a pohodlněji a úplně zařízena".
Kvůli nepříznivé poloze, především chybějícímu a pohodlnému spojení do Janských Lázní, nebyl Aichelburg tak atraktivní, jak se zpočátku očekávalo. Už roku 1875 je zmínka o již neexistující restauraci. Do hradu vedoucí vodovodní potrubí bylo roku 1872 poškozeno a nebylo opraveno. Okolí bývalo ohrožováno lavinami a lesními kalamitami. Zmínka z roku 1901 uvádí lesní hrádek jako zříceninu, ještě však na snímcích z 30. let je vidět kamenná stavba s rozpadlou šindelovou střechou. Po roce 1945 mizí z map název Aichelburg a je nahrazen slovem "hrádek". Od té doby se hrad octnul v zapomění. Přístupový chodník z údolí byl zničen a horní stezka se časem také stala nepohodlnou. Ovšem pověsti o vzniku hrádku byly pokaždé z jiného soudku, tak jak je rozšiřovali novodobí kolonisté z útržkových zpráv jež se buďto dochovaly a nebo byly překrouceny.

Obnova hrádku

V roce 1992 byl proveden stavebně-historický průzkum lesního hrádku Pavlem a Miloslavem Klimešem na základě objednávky Milana Vícha, tehdejšího starosty města Pece pod Sněžkou. Tento první dokument blíže objasnil majetkové a právní vztahy, historii, stavebně-technický stav objektu, shrnutí a doporučení jak dál pokračovat v záchraně zříceniny. Impulsem k dalším činům se v létě 1995 stal i ohlas na článek o Aichelburgu v sezónních novinách Veselý výlet č. 7. Dne 15. října 1995 se na lesním hrádku sešli příznivci, aby založili občanské sdružení Hradní společnost Aichelburg, jejímž cílem se stala záchrana, obnova a provoz tohoto romantického díla. Předsedou se stal Oldřich Lábek, ředitel Krkonošského národního parku, tajemníkem Milan Vích a mezi dvanácti zakládajícími členy nechyběli ani zástupci Veselého výletu. Hradní společnost zajistila nezbytné zaměření pozemku a vyjmutí z lesního půdního fondu, pronajala si hrádek s nádvořím od Správy KRNAP a zajistila všechna územní, stavební a další řízení.
Z původně kamenné stavby kryté dřevěným krovem s šindelovou krytinou zbyla jen čtyřboká věž a klenutý sklep. Od roku 1996 probíhaly udržovací a záchranné práce, nejprve zajištění jižního rohu, aby se nezřítila další část klenutého sklepení. Finanční prostředky pro začátek obnovy hrádku poskytly obecní úřady v Peci pod Sněžkou, Horním Maršově, Janských Lázních a v Malé Úpě a také Vladimír Aichelburg z Vídně. V roce 1998 byla klenba dozděna, vytvořena základová deska a nejnutněji opravena věž. V březnu 1997 předložil Miloslav Klimeš architektonickou studii obnovy lesního hrádku, která byla Hradní společností přijata. Počítala s dozděním zachovaných kamenných částí a vytvořením nové dřevěné hradní síně. Pro obnovu celé stavby z kamene už v místě nebylo dost materiálu. V roce 1998 se podařilo zajistit hlavní díl finančních prostředků z Ministerstva životního prostředí. Miloslav Klimeš připravil prováděcí projekt, podle kterého přes zimu v hale bývalé textilní továrny v Temném Dole tesaři sestavili hrázděnou stavbu. Je pouze dřevěná s užitím tesařských spojů bez kovových prvků. Hned v květnu 1999 cestáři vynosili materiál nahoru na hrádek a tesaři během jednoho týdne konstrukci sestavili a zakryli střechou. Následovala stavba krbu, oprava věže a její zastřešení, provedení mostu z místních klád, venkovního a nakonec i vnitřního pláště. Bylo obnoveno nádvoří, dokončen vodovod a upraveno celé okolí s napojením na chodníky. Posledním složitým úkonem byla stavba samonosného točitého schodiště do věže z místních silných stromů. Z popudu Hradní společnosti v letech 1998 - 1999 Správa KRNAP obnovila dva historické chodníky. První vystupuje po 400 kamenných schodech k hrádku přímo od řeky Úpy. Druhý vede z Temného Dolu k Velkým Tippeltovým boudám a prochází sto metrů nad lesním hrádkem. Tím se místo po mnoha letech stalo opět dobře přístupné. Práce na obnově hrádku a většinu prací při obnově chodníků provedla firma KLIMEŠ.
V aichelburgské hrobce nalezenou bustu Bertholda Aichelburga zrestauroval (společně s pamětní deskou i štítem s iniciály BA) restaurátor Jarin Krouz s rodinou. Byla na hrad vynesena přáteli Veselého výletu, lesním personálem a místními obyvateli 6. listopadu 1999. Hrabě Berthold se tak asi po 120 letech vrátil na svůj hrad. Při přenášení busty přes most do hradní síně vypálil lesní personál tři slavnostní salvy na počest návratu Bertholda do obnoveného památníku. Na slavnostní akci přijel z Vídně také kunsthistorik Dr. Vladimír Aichelburg, pra,pra,….. synovec Bertholda.
V dalším roce byla 21. července za přítomnosti členů Klubu českých turistů, zástupců Správy KRNAP, Ministerstva životního prostředí a přátel Veselého výletu otevřena Vycházková trasa Aichelburg i samotný hrádek pro veřejnost.
Nahoru