Veselý výlet v Temném Dole Historie

V historickém domě je informační centrum se směnárnou, rodinný pension, a galerie.
Stojí u hlavní silnice mezi Horním Maršovem a Pecí pod Sněžkou a Malou Úpou. Při průjezdu nejde přehlédnout, je osvětlen i v noci. U domu je dostatečně velké parkoviště, kde snadno zaparkují celý rok nejen ubytovaní hosté, ale i denní návštěvníci informačního centra a galerie.

Z historie domu

Třípodlažní dům v úzkém údolí pod Starou horou jehož založení v těsném sousedství již zaniklé prastaré chalupy Josefa Zineckera pravděpodobně inicioval v roce 1855 majitel panství Maršov hrabě Berthold Aichelburg jako studenoléčebné lázně s ubytováním a hostincem. Jeho obliba léčení neduhů studenou vodou se hostům příliš nelíbila a proto byl dům brzy přeměněn na klasický ubytovací hostinec. Víme, že se později ve výčepu půjčovaly klíče od lesního hrádku Aichelburg, který byl po smrti šlechtice postaven jako jeho památník. V roce 1889 pension s hostincem koupila Barbara Bock, hostinec provozoval asi její manžel Josef Bock. Při velké povodni v červenci 1897 voda strhla část přízemí domu, ale dvě vrchní hrázděná patra zůstala nepoškozena. Zato chalupa hospodáře v místě dnešního Lapidária remedia byla stržena celá a zanikla. Následně vybudovaná regulace řeky Úpy celý Temný Důl bez problémů uchránila před stoletou vodou, která přišla překvapivě bez 14 dní přesně za sto let v roce 1997, i při povodni v roce 2002. Ještě před rokem 1897 si hostinec s kuželníkem pronajala rodina Wenzela Henschela, celý dům koupila v roce 1905. Koncesi na ubytovací služby měla manželka Philomena, která pension i hostinec provozovala i po smrti Wenzela v roce 1912. Dům a okolní pozemky byly přepsány na jeho tři nezletilé syny Rudolfa, Ernsta a Waltera, ale Philomena podnik provozovala až do roku 1945, kdy vlastnictví rodiny Henschelů ukončila všeobecná konfiskace německého majetku. V posledních letech včetně válečných let tu prý byl nevěstinec. Z toho pohledu je zajímavé, že druzí nájemci po druhé světové válce byly řádové sestry. Až později tu vzniklo několik bytů a ubytovna temnodolské textilní továrny Texlen. V socialistické péči bytového podniku dům zcela zchátral, když jsme jej v roce 1992 v dražbě koupili, byl v havarijním stavu.
Rozhodli jsme se navázat na nejstarší tradici z 19. století a obnovit tu ubytování pro hosty - milovníky východních Krkonoš. Jen místo hostince jsme zřídili nám bližší informační centrum a galerii. Architektonickou studii vypracoval architekt Jiří Hůrka, prováděcí projekt je naše práce. Sami jsme historický dům v letech 1993 - 1995 opravili. Novou moderní přístavbu pod západním štítem jsme dokončili v roce 2003. Projekt vypracoval a stavbu řídil Miloslav Klimeš. Obsahuje v přízemí saunu, vířivku, dílnu a sklad sezónních novin Veselý výlet. V horním patře, jehož hrázděná konstrukce je provedena tradiční tesařskou technologií bez použití kovových spojů, jsme pojali jako potkávací místnost až pro čtyřicet přátel Veselého výletu. Při běžném provozu slouží ubytovaným hostům, je tu kuchyně pro přípravu snídaní i kuchyňka pro hosty.

Konec starých časů

Bylo to myslím kolem poloviny května na konci války, když do maršovského zámku přijel džíp s opilým ruským oficírem. Hned začal křičet a hrozit, jenže mu nikdo nerozuměl. Tak pro mě přišli, ať jdu překládat. Uměl jsem jen několik ruských slov, ale společně s češtinou jsem přece jen pochopil, že chce nalít kořalku a hlavně přivést nějakou ženskou. Pití dostal hodně, ale vysvětlení, že tu žádné takové ženy nejsou, nechtěl uznat. Vzal jsem ještě další láhev na cestu a jeli jsme do Temného Dolu, kde byl nevěstinec. Hned jak přišel do lokálu, všichni poznali, že je zle. Holky o opilém Rusovi nechtěly ani slyšet, rychle se sbalily a vyskákaly okny ven a utekly. Mně nezbylo nic jiného, než oficíra chlácholit, že se slečny připravují a lít do něho další a další kořalku, až usnul. Kdy se probral a odjel nevím, ale takový byl konec posledního nevěstince v Temném Dole.
(vyprávění Hanse Dixe v roce 1995 zapsal Pavel Klimeš)

Poznámka: Uvítáme jakékoliv informace o historii domu Veselý výlet nebo o osudu rodiny Wenzela Henschela.

Nahoru