Veselý výlet v Peci pod Sněžkou Historie

V dřevěném domě je v přízemí informační centrum, obchod s dárky,
v patře galerie a soukromý byt. Veselý výlet najdete v centru Pece pod Sněžkou na Hlavní ulici jen kousek nad poštou a autobusovým nádražím.

Z historie domu

V květnu v roce 1992 jsme se v nových svobodných podmínkách rozhodli po zkušenostech ze světa otevřít uprostřed Pece pod Sněžkou informační centrum. Díky pochopení hlavně prvního porevolučního starosty města pana Milana Vícha, jsme získali do nájmu 3 místnosti v dnes sousedním domě čp. 220. Informační centrum i ve stejné době založené sezónní noviny jsme pojmenovali Veselý výlet. Zájem hostů z tehdy ještě našeho Československa i sousedního Polska a především Německa byl velký a my se ujistili o správnosti našeho konání. Ovšem všelijaké sousedské handrkování nás s informačním centrem, doplněným o malou galerii, v září 1993 z města vypudilo. Opravili jsme nedávno koupený historický dům v Temném Dole v Horním Maršově a hned od října 1993 (jen s třídenní přestávkou) pokračovali v provozu infocentra s novou a větší galerií. Ani potom jsme se nevzdali myšlenky provozovat informační centrum také v Peci pod Sněžkou. Už od roku 1992 jsme několikrát žádali o opuštěnou stavební parcelu .226 ve středu Pece pod Sněžkou, hned vedle naší první provozovny.
Tady stál od roku 1911 roubený půlštokový dům čp. 196 s předním sedlovým vikýřem, založený konzumním spolkem místních občanů. V roce 1945 byl dům zkonfiskován jako německý majetek podle § 108 tzv. Benešových dekretů a národním správcem se 14. listopadu 1945 stal Karel Osvald, obchodník z Prahy 1. Po komunistickém puči v roce 1948 dům i obchod převzal Podkrkonošský konzum Trutnov, jehož majitelem byl Okresní svaz spotřebitelských družstev. Kromě prodejny potravin v domě byla od roku 1958 i mlékárna. Nejznámějším vedoucím obchodu byl pan Miroslav Hilsch z Velké Úpy, který tu prodával až do úplného uzavření prodejny. To se stalo po dostavbě nové prodejny Sněžka v roce 1979. Starý, ale zachovalý a hezký dům čp. 196 byl zbořen. Na jeho místě vznikl parčík s trávníkem, několika keříky kleče a vývěskami Národní fronty. Majitelem pozemku se stalo město Pec pod Sněžkou. Jen těžko jsme městské zastupitelstvo přesvědčovali o výhodnosti zřízení informačního centra a galerie. Jednou nám byl pozemek přiřčen do nájmu, ale než jsme připravili podklady pro stavební řízení, zase nám byl odepřen. Teprve na zasedání městského zastupitelstva konaném 29. 6. 1995 ve Velké Úpě byl odsouhlasen pronájem stavební parcely pro stavbu informačního centra Veselý výlet. Smlouva o pronájmu pozemku byla podepsána 14. července 1995. Stavbu podpořil tehdejší starosta města Pec pod Sněžkou pan Jiří Ratajík.
Nejprve jsme pomýšleli o replice původního dřevěného domu s přáním vyzkoušet tesařské technologie našich předků. Brzy jsme záměr, snad správně, změnili a rozhodli se postavit dům s výrazem konce 20. století. Odkaz minulosti jsme přece jen hodlali uplatnit, proto vznikl dřevěný dům s roubením a hrázděním, tak jak to dělali lidé v Krkonoších po staletí. O zpracování architektonické studie jsme požádali přítele architekta Jiřího Hůrku. Dostal od nás velmi podrobné představy o využití a provozu domu i některých prvcích, které bychom v domě rádi měli (zpracoval Pavel Klimeš). Se studií, na které s Jiřím spolupracovala architektka Radana Andula Feistnerová, jsme byli spokojeni a v prováděcím projektu, který jsme si již zpracovali sami (Miloslav Klimeš), došlo z architektonického pohledu jen k několika drobným změnám. Územní rozhodnutí stavební odbor při Městském úřadě v Peci pod Sněžkou vydal 2. října 1996, stavební povolení pak 16. července 1997. Hned jsme začali stavět a 16. srpna 1997 jsme pozvali přátele Veselého výletu k položení základního kamene. Na ten jsme použili žulový kámen ze základů rozbořené Obří boudy, postavené v Krkonoších v roce 1847 jako první hřebenová bouda, která sloužila výhradně turistům. Kámen vytvaroval kamarád kameník Pavel Paulo Maulo Malý z Hostinného do podoby Jižního kříže. Takový kámen jsme totiž viděli při našem tehdy posledním veselém výletu do Střední a Jižní Ameriky na vrcholu intihuatany v hlavním chrámu na bájném Machu Picchu v Peru. Zabudovaný do podlahy informačního centra v sobě spojuje službu krkonošským hostům s touhou po poznání, exotice i nutkání vydat se na cestu.
Základy jsme dokončili v září 1997 a hned začali roubit přízemí. Ke spolupráci jsme pozvali tesařského mistra Petra Růžičku z Prahy. Navrhl celé provedení tesařské konstrukce, typy spojů a poradil nám s jednotlivými způsoby opracování dřeva. Klády jsme osobně vybírali na odvozních místech v lese. Mohutné smrky jsou z Koule, Prostřední hory a Pěnkavčího vrchu ve Lvím dole, ze Světlé i Černé hory a z úbočí Růžové hory nad Obřím dolem. Protože všechno dřevo vyrostlo v nadmořské výšce nad 1000 metrů, je velmi husté a věříme i houževnaté. Roubení po celém obvodu leží na dubových fošnách a dubové jsou kvůli odolnosti proti vlhku a ošlapu i všechny prahové trámy. Za deště i sněhu jsme pod vedením Petra Růžičky s přestávkami roubili až do března 1998, kdy jsme položili stropní trámy. Kromě Petra Růžičky, Miloslava a Pavla Klimeše se na tesařských pracích podílel Pepa Šusta, Petr Tužka Rychetský, Petr Košťál, Miloš Nutil a později po dostudování nastoupivší Adam Strakoš. Ten po odchodu Josefa Šusty do Ameriky, převzal nejsložitější tesařské a truhlářské úkoly na stavbě. Dál se na stavbě podílel Marek Cardík Carda, Jiří Odvárka, Jindra Kobr, Franta Kučera, David Šusta a od jara 1999 Miloš Novák. Celou stavbu domu jsme řídili sami, především Miloslav Klimeš.
V květnu 1998 Petr Růžička se svým pomocníkem Pavlem od Slavonic ručně otesali čtyři dvanáctimetrové kmeny do osmibokého sbíhavého tvaru. Tyto sloupy se staly hlavní oporou druhého hrázděného patra a mansardového krovu. Hrázdění jsme si připravili v dílně v Horním Maršově a na stavbě bylo spasováno a zajištěno kolíky. Krov jsme vyráběli přímo na místě. Na podzim 1998 nám vůbec nepřálo počasí a hlavně v říjnu stále pršelo. Promoklé dřevo zčernalo, tak jsme na začátku zimy téměř celý dům museli znovu na čisto ručně přehoblovat. V zasněženém 7. listopadu 1998 jsme se na stavbě opět sešli s přáteli Veselého výletu, abychom symbolicky zatloukli poslední kolík do dřevěné konstrukce, která je celá postavená bez použití kovových spojů. Přes zimu jsme dokončili obklad pláště a věžičky. Před silným sněžením v lednu a únoru 1999 byl celý dům uzavřen okny a dveřmi. Ještě na podzim přibylo vyzděné jádro, které bylo úplně dokončeno na jaře. 1. ledna 1999, 15 minut po půlnoci mohl celý dům vyhořet, když při silvestrovské oslavě malou skulinou do stavby vlétla rachejtle a zapadla pod štos složených fošen tak nešťastně, že zapálila snad jediný kus igelitu na celé stavbě. Naštěstí si požáru všimli dva místní kluci - Honza Novotný a Wolfik Berger a oheň uhasili. Obě požární auta z Trutnova již nemusela zasahovat. Přes léto jsme postavili zadní lávku, dokončili dřevěné podlahy, vyspárovali roubení, celý dům natřeli okrovou lazurovací barvou, zadali oplechování střechy černým titanzinkem, zřídili vnitřní příčky a laťování pro uchycení tepelné izolace. Pak mohla nastoupit dodavatelská firma na rozvod elektřiny, instalaci slaboproudu a dvou nerezových dvouplášťových komínů.Terénní úpravy s vydlážděním ploch žulovými kostkami jsme provedli v září a v říjnu 1999, na hranicích pozemku jsme osadili osm starých pískovcových patníků. Do domu se vchází přes žulovou desku z bývalé Obří boudy, která byla za 130 let vyleštěna tisíci podrážkami krkonošských poutníků. Po dohodě s architektem byla navržena tři kovová schodiště, zábradlí a v přízeí položena kamenná dlažba ze španělské břidlice. Architekt Jiří Hůrka navrhl i jednotlivé kusy nábytku. Stavba byla dokončena vnitřními obklady a instalací vybavení na Vánoce 1999. Součástí domu je i zajímavý byt, který pro trvalé bydlení pronajímáme.
Dřevěný dům Veselý výlet jsme 15. ledna 2000 otevřeli společně s přáteli zahájením první výstavy Václav Havel - symbol svobody za přítomnosti autorů fotografií - Bohdana Holomíčka, Pavla Štechy a Tomki Němce. Při vernisáži a otevírání domu bubnoval Pavel Fajt. Pro veřejnost byl Veselý výlet Pec pod Sněžkou otevřen 1. února 2000.

Nahoru