MOJE KRKONOŠE

Jiří Havel

Výstava fotografií v galerii Veselý výlet v Peci pod Sněžkou,
vernisáž 29. července 2000, pro veřejnost 30. 7. - 5. 11. a ještě od 1. 12. 2000 do 11. 1. 2001
V informačním centru je v prodeji kalendář a kniha fotografií Jiřího Havla Krkonoše a Zelené katedrály (2003).

Autora a jeho snímky na stránkách Veselého výletu představujeme pravidelně již od prvního čísla. Je nám blízký nejen zájmem o Krkonoše, ale i jako cestovatel, který projel a vyfotografoval významné hory na všech kontinentech světa vyjma Antarktidy. Krkonošské fotografie Jiřího Havla nám vždy připomenou, v jak krásném prostředí žijeme a jsou pro nás argumentem při pozvání hostů k návštěvě hor. Dohodli jsme se, že výstavu sestavíme z rámovaných barevných a také "klasických" černobílých fotografií.
O úvodní slovo jsme požádali autorova přítele a spolupracovníka Jana Štursu:

"Dámy a pánové, vážení přátelé, vážení příznivci Krkonoš, avšak zejména příznivci fotografií Jiřího Havla.

Když mě před několika dny Pavel Klimeš požádal o zahajovací řeč k dnešní vernisáži, byl jsem trochu zaskočen, neboť nejsem ani fotografický expert , ani fotografický kritik, takže ode mne v tomto směru neuslyšíte žádnou hlubokou analýzu Havlovy tvorby.

Asi jediným důvodem, proč tady dnes před Vámi stojím, je skutečnost, že mne s Jirkou Havlem váže dlouholeté přátelství, prověřené mnoha společnými fotografickými výlety jak po Krkonoších, tak po různých koutech světa. S Havlovou fotografickou tvorbou mně svazuje pak ještě další náš společný zájem, představit rozmanitost horské přírody, zachycené Havlovou kamerou, co nejširšímu okruhu lidí a to prostřednictvím obrazových knih nebo různých jiných publicistických aktivit.

Havlova životní pouť byla již mnohokráte publikována, nebudu proto opakovat známá fakta, nicméně jedno bych rád akcentoval. Totiž to, že to byly právě Krkonoše, které předurčily Havlovu profesionální dráhu, což ostatně vystihuje i název jeho dnešní výstavy.

Havlovo působení v Krkonoších, na jejichž úpatí se narodil a strávil podstatnou část svého života, je spojené s přátelstvím s lidmi, které s Krkonošemi poutaly jiné profesionální zájmy - zejména zájmy o krkonošskou přírodu a její ochranu. Tak stál na počátku Havlovy v té době ještě amatérské éry vynikající krkonošský botanik, pan plukovník Josef Šourek, který v šedesátých letech dokončoval svou velkou monografii o květeně Krkonoš a zjistil, že Jirka Havel má celou řadu zdařilých fotografií krkonošských kytek, které by mohly jeho publikaci zpestřit. Použil je a navíc ho požádal i o fotografické ztvárnění dalších horských rostlin, které neměla ve svém archívu ani tehdejší fotografická jednička Krkonoš, Zdenko Fejfar. Tak se Jirka Havel dostal do Krakonošovy a Čertovy zahrádky a objevil jejich překrásnou květenu. Mimochodem jeho exklusivní záběry kvetoucích konikleců jarních jsou už jen připomínkou ještě dobrých časů dnes téměř vyhynulé rostliny. S jeho záběry konikleců jarních je spjato i bizarně znějící obvinění. Havla, jako původce škod, které strážci Správy KRNAP právě na této rostlině zaznamenávali někdy na začátku 70. let. V té době nebylo možné najít v Čertově zahrádce jediný kvetoucí koniklece a tak brzy někdo přišel s vysvětlením, že fotograf Havel, aby si uchránil originalitu svých záběrů, vyštipuje nerozkvetlá poupata....... Osud Havlovi přál, aby objevil i řadu nových lokalit krkonošských rostlin , např. červeně kvetoucího hořce panonského.

Především však objevil a milovníkům Krkonoš představil v rozmanitých podobách řadu krkonošských zákoutí. Zejména je to Modrý důl, kde Jirka Havel pobývá a fotografuje asi nejčastěji a to ve všech ročních obdobích. Kolikrát už jsem si říkal, co tam nového ještě může ulovit a když pak prohlížím jeho nové filmy, zjišťuji, že i tak malý prostor, dokáže být pro špičkového fotografa zřejmě nevyčerpatelným tématem a zdrojem tvůrčích inspirací. Totéž lze říci o druhém místě, které patří mezi Havlovy nejoblíbenější - Dvorský les - bizarní bukový prales na Rýchorách. Jeho tajemná atmosféra zachycená v proměnách ročních období, to je pravá Havlovská parketa. Ani jsem se moc nedivil, když mi před několika lety telefonoval a byl nadmíru rozzlobený, neboť se právě vrátil s obvyklé cesty na Rýchory, ale bez záběrů, protože zjistil , že na křivolakých kmenech starých buků jsou namalovaná žlutá čísla. Přesně v místech, která tak rád fotografoval, totiž lesníci z Výzkumného ústavu v Opočně založili trvalou monitorovací plochu a stromy očíslovali. Chudáci netušili, jaký šok Jirkovi připravili.

Naštěstí dosud nenarušené je jiné místo, které je s Havlovou tvorbou spojeno - Klausův důl s Černohorským potokem, v jehož tůňkách Havlova kamera ztvárnila takřka kosmické galaxie tvořené vířením spadaných bukových listů. Obdobu těchto záběrů už dnes najdete u řady dalších fotografů, ale Havlovy záběry byly asi skutečně ty první.

Dalo by se hovořit o jeho technice používání blesku k propojení většinou příliš tmavého popředí se vzdálenějšími částmi záběrů, pozornost zaslouží mistrovské kompoziční ztvárnění, jakým se Havlovy fotografie vyznačují, schopností vystihnout osobitou architekturu fotografovaných přírodním, ale to už bych začal suplovat fotografického teoretika nebo kritika, což rozhodně nechci.

Rád by se však krátce zmínil ještě o, řekl bych, logickém využití výsledků Havlovy umělecké činnosti - o knihách, které se Jirkovi podařilo realizovat. Má na svém kontě už bezmála 20 titulů, některé z nich jsou výhradně o Krkonoších, jiné o přírodě vzdálenějších koutů naší planety, některé jsou dokonce i přesvědčivou ukázkou, že Jiří Havel je nejen dobrým fotografem, ale že ovládá s lehkostí a vtipem i pero. Mám na mysli jeho knížku s Kamerou kolem světa za 59 let nebo drobnou esej o objevování světa hor. Škoda, že rukopis další části o Havlových cestách po světě zůstává stále nerealizován někde v redakčním šuplíku. (nyní je už po částech publikován na stránkách čas. Krkonoše, 2003). Úplně posledním titulem, ze kterého má Jirka Havel dle jeho slov největší radost, je obrazová kniha Zelené katedrály, která čtenářům nabízí "havlovské" ztvárnění světa lesů od Aljašky až po Nový Zéland. Knihu vydalo naklad. AVETINUM a její dotisk se v těchto dnech dostává na pulty některých knihkupectví. (Dalším titulem jsou Přírodní ráje světa - Ottovo nakladatelství, Praha, 2003.)

Zcela na závěr mi dovolte, abych popřál Jiřímu Havlovi co největší fyzický elán do další práce v plenéru a neutuchající zdroj inspirací.

Rád bych vyjádřil i poděkování Informačnímu centru Veselý výlet za to, že vynakládá obrovské množství energie ke zviditelnění Krkonoš , což v kontextu s horami mnohem zvučnějších jmen je nesmírně záslužné, a že pravidelně poskytuje prostor pro takové akce, jakou je dnešní výstava.

Přeji Vám pěkné zážitky při její prohlídce."

Nahoru
Zpět na seznam výstav