Pohled z vrcholu

Josef Rakoncaj

Úvodní slovo kurátora výstavy Pavla Klimeše
Josefa Rakoncaje zdobí čtyři prvovýstupy v Himalájích. Jako první prošel s přáteli ohromnou jižní stěnu Lhotse, jeho vůbec prvním himalájským triumfem byla severní stěna Kalanky, o čtyři roky později našel cestu severní stěnou skoro osmitisícovky Nanda Devi, podle mnohých jeden z nejlepších himalájských výstupů. Novou cestu vytvořil s mezinárodní expedicí v severní stěně Shisha Pangmy. To vše jsou v jiných měřitelných sportech světové rekordy. K tomu můžeme přidat další prvovýstupy v nižších horách, úspěch na celkem osmi osmitisícovkách, přičemž jako první a na 17 let jediný člověk vystoupil dvakrát na druhou nejvyšší, ale nejobávanější horu světa Čogori, zvanou K2. Teprve předloni zdvojil výstup na K2 jeden Šerpa a vloni jako třetí lezec v historii jistý Španěl. Na K2 vylezl Josef Rakoncaj extrémními cestami - severní stěnou a z jihu Abruzziho hřebenem dokonce v alpském stylu. I pro výstup na Mount Everest zvolil nejtěžší cesty - jihozápadní stěnou, Japonskou diretisimu severní stěnou a Australskou cestou v severní stěně. Na vrcholu nestál, jednou se vrátil z výšky "pouhých" dvěstě výškových metrů pod vrcholem. Nikdy nepoužil umělý kyslík a nenechal se zlákat ke snadnému úspěchu na normálce. Supertěžké byly výstupy jižní stěnou na Annapúrnu a jižní stěnou na Manaslu. Prvovýstup jihozápadním pilířem na Dhaulagiri napojili na starou cestu, ale na vrchol se nedostali. V osmi tisících byl ještě na Makalu a Kangchenjunge. I poslední zdolanou osmitisícovku, Nangá Parbat proslavenou sólovým prvovýstupem Hermanna Buhla, vylezli v roce 1992 s Joskou Nežerkou přes obrovskou Diamirskou stěnou. Josef Rakoncaj je nejúspěšnějším Čechem ve velehorách a patří mezi nejlepší světové horolezce.

Na rozdíl od jiných sportů jsou horolezci i při špičkových výkonech v horách sami. Nikdo je nevidí a nikdo nezachytí jejich vítězství a prohry, emoce, rozmary počasí, přírodní scenérie a někdy i smrt aktérů. Většinu světových rekordů sportovci vytváří před očima diváků, jejich fotografie od profesionálních fotografů zaplní titulní strany novin. O světových výkonech Josky Rakoncaje jsme se dozvídali s několikatýdenním zpožděním a až později z jeho fotografií, které si jako každý horolezec musel nasnímat sám. Jen málokdo si dovede představit, jak těžké a někdy nebezpečné je při výstupu v nejzajímavějších místech a klíčových chvílích fotografovat. Zkuste přesvědčit Pavla Nedvěda, aby si vyfotil centr do malého vápna, Romana Šebrleho zachytit pohled nad laťkou při skoku o tyči nebo Jana Svoradu snímat soupeře spurtující do cíle etapy na Tour de France. Josef Rakoncaj několik takových fotografií vytvořil. Podívejte se na snímky z Hřebene hřibů na Nanda Devi, z jihozápadní stěny Everestu, Petera Božíka na pilíři Dhaulagiri nebo Benoita Chamouxe ve svízelné chvíli v jižní stěně Annapúrny. Mnohokrát našel vůli sundat ruksak, někdy i rukavice, vyndat v relativním teple uschovaný fotoaparát, v oslnivém světle nebo naopak ve vichřici vybrat kompozici a zaostřit. Proto můžeme zpětně alespoň trochu prožít na Joskově vůbec první výstavě fotografií jeho velké výstupy. Úmyslně jsme s autorem vynechali "kalendářové" obrázky osmitisícovek nasnímané zespoda z údolí. Prosím, podívejte se na výběr snímků ze stěn, hřebenů, výškových táborů a z vrcholů nejvyšších hor světa.

Josef Rakoncaj

1972 - Matterhorn (Alpy), severní stěna
1973 - Elbrus - nejvyšší vrchol Evropy
1974 - Triolet (Alpy), severní stěna
1974 - ušil první péřový spacák
1975 - Koštan Tau - Dych Tau (Kavkaz), traverz
1976 - Trollryggen (Norsko), Rimonova cesta, zimní prvovýstup
1976 - Schara (Kavkaz), prvovýstup jižní stěnou
1976 - ušil první péřovou bundu
1977 - Kalanka 6931 m (Garhwal Himal, Indie), prvovýstup severní stěnou
1978 - Pik Oschanin 6400 m (Pamir), prvovýstup alpským stylem východní stěnou
1980 - Mt. Agner (Dolomity), zimní prvovýstup severní stěnou, Messnerova cesta
1980 - Yerupaja 6630 m (Peru), prvovýstup západní stěnou
1980 - získal živnost na výrobu péřového vybavení, dnes pod značkou SIR JOSEPH
1981 - Nanda Devi 7816 m (Garhwal Himal, Indie) prvovýstup severní stěnou
1982 - Petit Dru EN couloir (Alpy)
1982 - Mont Blanc du Tacul Super couloir (Alpy)
1982 - Jagnob (Fanské hory), západní stěna
         - Badchana (Fanské hory), prvovýstup západní stěnou
1983 - K2 8611 m (Karakoram, Čína), druhý přelez severní stěny
1984 - Lhotse Shar 8400 m (Himaláje, Nepál), prvovýstup jižní stěnou
1985 - Dhaulagiri 8167 m (Himaláje, Nepál), prvovýstup JZ pilířem do výšky 7100 m
1986 - K2 8611 m (Karakoram, Pákistán), Abruzziho hřeben v alpském stylu, první člověk podruhé na vrcholu
1986 - Broad Peak 8040 m (Karakoram, Pákistán), sólo západní stěnou
1987 - Mt. Everest 8850 m (Himaláje, Nepál), v JZ stěně do výšky 8300 m
1988 - seskok s padákem z vrcholu Sněžky
1988 - Mt. Everest 8850 m (Himaláje, Tibet), v severní stěně do výšky 8650 m
1989 - Manaslu 8163 m (Himaláje, Nepál), jižní stěna
1989 - seskok padákem z vrcholu Vetterhornu (Alpy)
1990 - Cho Oyu 8201 m (Himaláje, Tibet), západní stěna
1990 - Shisha Pangma Central 8016 m (Himaláje, Tibet), prvovýstup severní stěnou
1990 - Kilimangaro (Tanzanie), nejvyšší vrchol Afriky
1991 - McKinley (Aljaška), sólo Messnerovým kuloárem, nejvyšší vrchol Severní
Ameriky 1991 - Aconcagua (Argentina), nejvyšší vrchol Ameriky
1991 - Přejezd na lyžích trankontinentálního ledovce Hielo del Sur (Patagonie)
1991 - Mera peak 6400 m (Himaláje, Nepál), snowboardová expedice
1992 - Nanga Parbat 8125 m (Himaláj, Pákistán), Diamirská stěna
1993 - Makalu 8463 m (Himaláje, Nepál), Kukuczkovou cestou do výšky 8100 m
1994 - Mt. Everest 8850 m (Himaláje, Tibet), v severní stěně do výšky 7500 m
1995 - Kangchenjunga 8586 m (Himaláje, Nepál), jižní cestou do výšky 8000 m
1995 - postavil si první letadlo - dvouplošník Fisher Classic
1998 - Mt. Asgard, (Baffinův ostrov, NW Territories, Kanada), východní stěna
1999 - postavil si druhé letadlo - dolnoplošník Zenair 601
2003 - Lotus Flower Tower, (NW Territories, Kanada)

První výstava fotografií Josefa Rakoncaje

Vytvořená pouze pro galerii Veselý výlet v Peci pod Sněžkou

Popisky pod jednotlivými fotografiemi

Josef Rakoncaj

V sedle Vieto při přejezdu transkontinentálního ledovce
Hielo del Sur v Patagonii v roce 1991
At Vieto Saddle during ski crossing of the transcontinental glacier
Hielo del Sur in Patagonia in 1991.

Klananka (6931 m) 1977

Poslední metry našeho prvovýstupu severní stěnou Kalanky. Jsem pár kroků pod svým prvním himalájským vrcholem, 6900 m
The last few meters of our first ascent across the North face of Kalanka. I am just a few steps away from reaching my first Himalayan peak, 6900 m

Nanda Devi (7816 m) 1981

Tulákem ve větru Himaláje, 7000 m
Wandering in the Himalayan wind, 7000 m

Nanda Devi (7816 m) 1981

Prvovýstupu touto severní stěnou si považuji úplně nejvíc. Stoupali jsme po nevýrazném hřebínku uprostřed stěny, hlavní vrchol je úplně vzadu, 5000 m
I am most proud of this first ascent across the North face. We ascended along a small indistinctive ridge running in the middle of the face. The main peak is far back, 5000 m

Nanda Devi (7816 m) 1981

Přelézáme část zvanou Hřeben hřibů, 6700 m
We are climbing across a part that is known as the Mushroom Ridge, 6700 m

Nanda Devi (7816 m) 1981

Možná mé spolulezce ani nevidíte, ale držíme se hřebínku skoro až na vrchol, 6400 m
Perhaps you cannot see my companions, but we are climbing along a small ridge almost to the top, 6400 m

Nanda Devi (7816 m) 1981

Poslední metry pod vrcholem, 7700 m
Last few meters bellow the peak, 7700 m

K2 (8611 m) 1983

31. července 1983 ve 20.45 stojíme s Agostinem da Polenzou na vrcholu K2. Jen o kousek níž budeme bivakovat, 8611 m
On July 31, 1983 at 8:45pm I am standing with Agostin da Polenzo at the top of K2. Just a little bit bellow we are going to set up for the night, 8611 m

K2 (8611 m) 1983

Před námi je jenom jednou přelezená severní stěna, hlavní vrchol odtud nevidíme, 6000 m
In front of us stretches the North face that has been crossed over only once. You cannot see the main peak from here, 6000 m

K2 (8611 m) 1983

Na nejtěžší osmitisícovku jsem vystoupil jako první a až do roku 2003 jediný dvakrát. Poprvé odtud ze severu, 5300 m
I was the first and until 2003 the only person to reach twice the top of the most difficult mountain to climb that is over 8000m high. The first time I came from the North, 5300 m

K2 (8611 m) 1986

Po ledovci nastupujeme z jihu na Arbuzziho hřeben. Za čtyři dny budu z vrcholu zpátky, 5500 m
We are approaching Arbuzzi Ridge across a glacier from the South. I shall return from the peak in four days, 5500 m K2 (8611 m) 1986 Během výstupu sleduji výšku podle sousedního kopce Broad Peak. Vlevo od něj jsou vrcholy dalších dvou osmitisícovek Gasherbrum I a II, na Chogolise vpravo s useknutým vrcholem zahynul legendární Hermann Buhl, 7000 m
During the ascent I compare our height with the neighbouring Broad Peak. On its left are peaks of two other mountains over 8000 m high - Gesherbrum I and II. The legendary Hermann Buhl died on Chogolis with its cut off peak (on the right), 7000 m

K2 (8611 m) 1986

Kempujeme na Arbuzziho hřebeni. Na protějším Broad Peaku jsem stál před dvěma týdny. Zítra možná budu podruhé na vrcholu K2, se mnou šest spolulezců. 7800 m
We are camping on Arbuzzi Ridge. Two weeks before I stood on the opposite Broad Peak. Perhaps tomorrow I shall stand for the second time on K2's peak, and with me six other people, 7800 m

K2 (8611 m) 1986

Jsme sto metrů po vrcholem, vím, že to dokážeme, 8500 m
We are a hundred meters bellow the highest point. I know we can do it, 8500 m

Broad Peak (8047 m) 1986

Jdu sám na hlavní vrchol, ten je až úplně vzadu, 7800 m
I am going alone to the main peak, which is located far back, 7800 m

Lhotse Shar (8398 m) 1984

Slavo Drlík v jižní stěně během našeho velkého himalájského prvovýstupu. Těch padesát metrů lezeme tři dny, 7500 m
Slavo Drlík at the South face during our first great Himalayan ascent. We were climbing these fifty meters for three days, 7500 m

Dhaulagiri (8167 m) 1985

Při aklimatizační túře jsme vystoupili na Manapati a odtud sledovali Dhaulagiri, náš cíl, 6800 m
During an acclimatization tour we ascended Manapati and from there we watched Dhaulagiri - our aim, 6800 m

Dhaulagiri (8167 m) 1985

Západní stěna je spolu s jižní stěnou Annapúrny nejvyšší na světě. Měří 4500 výškových metrů a vlevo vede od roku 1985 československá cesta. Náš prvovýstup je v pravé části, dostaneme se až na horizont, ale zůstaneme bez vrcholu, 4700 m
The West face along with the South face of Annapurna is the world's highest. It is a 4500 meters high rise and as of 1985 the Czechoslovakian Route leads on the left. Our first ascent is in its right part. We reach the horizon, but not the peak, 4700 m

Dhaulagiri (8167 m) 1985

Zolo Demjan mě následuje při prvovýstupu JZ pilířem, 6500 m
Zolo Demjan is following me during our first ascent along the Southwest pillar, 6500 m

Dhaulagiri (8167 m) 1985

Peter Božík s námi zažívá kilometr lezení klasifikace 7+ v západní stěně, 6800 m
Peter Božík is doing his kilometer long climbing classification for 7 000 meters and more here on he West face with us, 6800 m

Mount Everest (8850 m) 1987

Při pokusu o prvovýstup jihozápadní stěnou nás zastavil zvrat počasí. Peter Božík se sem za rok vrátí a projdou s Justem, Becíkem a Jaškem poprvé stěnu alpským stylem. Při sestupu všichni zahynou, 6800 m
The change of weather stopped us during this attempt to ascend for the first time across the Southwestern face. Peter Božík returned here a year later with Just, Becík and Jašek and they crossed the face for the first time in alpine style. They all died during their descent, 6800 m

Mount Everest (8850 m) 1987

Těžká místa v Boningtonově cestě jihozápadní stěnou pro Jarýka Stejskala i pro mně, 7450 m
These were difficult points for Jarýk Stejskal and me on the Bonington Route across the Southwestern face, 7450 m

Mount Everest (8850 m) 1987

V jihozápadní stěně na Boningtonově cestě kempujeme s Jarýkem Stejskalem na umělé plošině, 7900 m
I am camping with Jarýk Stejskal on an artificially leveled ground on the Southwestern face at Bonington Route, 7900 m

Mount Everest (8850 m) 1988

Ze severní stěny se dívám na náš první výškový kemp na rozhraní stínu a slunce na ledovci Rongpu a jsem rád, že se lavina včas zastavila, 7000 m
I am looking at our first altitudinal camp from the North face, which is where the shadow stops and light begins on the Rongpu glacier, and I am happy that the avalanche stopped in time, 7000 m

Mount Everest (8850 m) 1988

Hornbeinovým kuloárem uprostřed severní stěny se dostáváme až na nejvyšší sněhová pole. Přes poslední skalní pás nemůžeme najít cestu a z výšky 8650 m se vracíme. O šest let později to zkouším Grand kuloárem úplně vlevo, opět marně, 5800 m
We get to the highest snowfields along Hornbein Couloir in the middle of the North face. We cannot find a route across the rocky level and we are forced to turn back at the height of 8650 meters. Six years later I try the Grand Couloir far left, but again without success, 5800 m

Mount Everest (8850 m) 1988

Michael Parmentier vystupuje z Hornbeinova kuloáru. Jako jediný z nás se nechtěl vzdát a pokračoval ve skalách nad 8650 metrů. Zřítil se, za čtrnáct dní jeho tělo našli Španělé, 8500 m
Michael Parmentier is ascending from Hornbein Couloir. He was the only one who refused to give up and he continued on his way across the rocks above 8650 meters. He fell and his body was found 14 days later by a Spanish expedition, 8500 m

Annapúrna (8091 m) 1988

Teleobjektivem fotím kluky v jižní stěně, která je spolu se západním Dhaulagiri nejvyšší na světě. Brzy se tam vypravím i já, 3600 m
I am taking photographs of the boys at South face with a telephoto lens. This South face is along with Dhaulagiri's West face the world's highest. Soon I will also make my way up there, 3600 m

Annapúrna (8091 m) 1988

Druhý kemp v jižní stěně, 5800 m
Second camp on the South face, 5800 m

Annapúrna (8091 m) 1988

Jižní stěna si potrpí na různé parádičky. Tomuhle místu se říká Gilotina, 6300 m
The South face is known for its special treats. This spot is called the Guillotine, 6300 m

Annapúrna (8091 m) 1988

Benoit Chamoux v Rock Bandu, nejtěžším místě jižní stěny, 7200 m
Benoit Chamoux at Rock Band - the most difficult point of the South face, 7200 m

Annapúrna (8091 m) 1988

Pohled z vrcholu. Pod námi je nejen nejvyšší stěna světa, ale i centrální vrchol, vpravo zakázaná hora Machapuchare. Nejvyšší kopec vlevo vzadu je Manaslu. To ještě netuším, že budu stát na jeho vrcholu na den a hodinu přesně za rok, 8091 m
View from the top. Bellow us is not only the highest face of the world, but also the central peak, and on the right is the forbidden Machapuchare Mountain. The highest mountain on the far left is Manaslu. At this point I have no idea that I am going to stand on its peak exactly a year later on the same day and hour, 8091 m

Manaslu (8163 m) 1989

Po první části jižní stěny se otvírá Údolí motýlů, brzy tam budeme, 6300 m
The end of the first part of South face opens into Buterfly Valley. We'll be there soon, 6300 m

Manaslu (8163 m) 1989

Kemp v Údolí motýlů, 6300 m
Our camp in Butterfly Valley, 6300 m

Manaslu (8163 m) 1989

Procházíme ledopád pod sedlem Pungen La, brzy budu prvním Čechem na vrcholu, 6800 m
We are walking along an ice-fall under Pungen La Saddle. Soon I shall be the first Czech person to be on the peak, 6800 m

Cho Oyu (8201 m)1990

Normálkou na vrchol, dobrá aklimatizace na prvovýstup v severní stěně Shisha Pangmy, 6700 m
The usual way to the top. Good acclimatization for the first ascent across the North face of Shisha Pangma, 6700 m

Shisha Pangma (8046 m) 1990

Nástup do severní stěny. Na druhou nejmenší osmitisícovku půjdeme dosud nevylezenou cestou. Je poslední, na které dosud nestál Čechoslovák. Až se dostanu nahoru, uzavře se naše dlouhá pouť na nejvyšší vrcholy světa, 5700 m
Starting the North face. We are going to ascend to this second smallest mountain over 8000 m high by a never before ascended route. It is the last peak on which no one from Czechoslovakia has ever stood. When I reach the top our long journey to the highest points of the world shall end, 5700 m

Shisha Pangma (8046 m) 1990

Štěstí Benoita Chamouxe na vrcholu. Všech sedm z našeho L´ESPRIT D´ÉQUIPE (Duch družstva), stejně jako před 12 dny na Cho Oyu, sedíme v jednom okamžiku na nejvyšším bodě. S Benoitem jsem byl na čtyřech osmitisícovkách, 8030 m
Benoit Chamoux is happy to be on top. All seven of us from our L´ESPRIT D´ÉQUIPE (The Spirit of the Group) are sitting for one moment at the highest spot, just as we did 12 days before on Cho Oyu. With Benoit I went to four of the over 8000 m high mountains, 8030 m

Nangá Parbat (8125 m) 1992

Chceme projít tři tisíce metrů vysokou Diamirskou stěnu, 5200 m
We want to cross the three thousand meter high Diamir Face, 5200 m

Nangá Parbat (8125 m) 1992

Nejtěžšímu místu v Diamiru se říká Kinshofer Wand, 6200 m
The hardest part of Diamir is called Kinshofer Wand, 6200 m

Nangá Parbat (8125 m) 1992

V druhém výškovém táboře s námi kempují Korejci, 6300 m
In the second altitudinal camp we are camping with Koreans, 6300 m

Nangá Parbat (8125 m) 1992

Jsme s Joskou Nežerkou prvními Čechy na vrcholu, 8125 m
With Joska Nežerka we are the first Czechs on top, 8125 m

Nangá Parbat (8125 m) 1992

Po Rakiotském hřebenu sem na vrchol přišel při sólovém prvovýstupu v roce 1953 Hermann Buhl, 8125 m
Hermann Buhl came to this peak along Rakiot Ridge during his first solo ascent in 1953, 8125 m

Makalu (8463 m) 1993

Jihozápadní pilíř, kterým prošli poprvé Čechoslováci v roce 1976, fotím z vrtulníku
The Southwest pillar that was crossed by Czechoslovakians for the first time in 1976. I took the shots from a helicopter.

Makalu (8463 m) 1993

Kempujeme v sedle Makalu La, na západě je mi vlevo dobře známá Lhotse Shar a vpravo Mount Everest, 7400 m
We are camping in Makalu La Saddle. On the left is to me well known Lhotse Shar and on the right is Mount Everest, 7400 m


Nahoru
Zpět na seznam výstav