Jak šel čas

František Kalenský

Úvodní slovo Pavla Klimeše

Blue Moon, to není jenom Modrý měsíc

Přímo pod tímto obrazem, který normálně visí nad hlavním stolem u Bohdana Holomíčka v Janských Lázních, jsme se poznali s Františkem Kalenským. Přijel se z tehdejšího domova v USA podívat do dřívějšího domova ve Dvoře Králové a vlastně očíhnout, jestli se mají s rodinou vrátit. Při loučení prohodil obligátní: Až pojedete kolem, zastavte se! Zajdeme v Seattlu do hospody". Hned jsem ho vyzkoušel: "Dobře a znáš Blue Moon?" Franta vykulil oči: "Cože, ty znáš Blue Moon?" "No jasně": dělal jsem světáka a už nepřiznal, že jinou hospodu v Seattlu neznám. Kdysi jsem se do putyky u mostu na pětačtyřicáté co křižuje pátou highway náhodou dostal a když jsem udělal třetí fotografii unikátního prostředí, chtěli mě místní chlapíci zmlátit nebo alespoň zabít. Servírka byla taky dost drsná, nejen že se mě nezastala, ale už mi nechtěla nalít ze džbánu pivo, zdejší Red Hook neboli Rudý hák. V tehdejších jednatřiceti mi řekla, že mi určitě není pro pití alkoholu zákonných jednadvacet. Jasně dala najevo, že v Blue Moonu není nějaký čmuchal s foťákem vítán. Teprve po prokázání příslušnosti k exotickému Československu se okolí uklidnilo a já mohl zůstat. Až později jsem se dozvěděl, že patinu týhle hospody tvoří hlavně ilegálové a taky lidi, co nejsou na nějakou publicitu zvědavý. S Frantou jsme se dohodli, že právě tady na tom místě se třeba jednou sejdeme. Na jaře v sedmadevadesátém jsme skutečně jeli kolem a vzpomněli si na Františka. Dost se divil, když bez varování byl vyzván k návštěvě v jinak seriózním městě do profláknuté hospody Blue Moon, kde na něho čeká partička čundráků. Znáte to, máte fofr, práce nad hlavu, dostanete zprostředkovaný vzkaz, a ráno brzy vstáváte. Jenže taky znáte Františka Kalenského, takže si dovedete představit, jak se v Blue Moonu rozletěly lítačky a celý lokál věděl, že se na dost neobvyklém místě sešli staří známý. Rudý hák tekl proudem, servírka nestačila sypat z nakasané zástěry buráky přímo na stůl a my je pak loupali na zem a radovali se jak prázdné skořápky při podupávání do rytmu hlasité muziky krásně křupou. Bylo to dlouhý a bylo to krásný. Přítomná americká kamarádka Carolyn ještě dlouho vzpomínala na radostné salvy Na zdraví! Dokonce ji to inspirovalo k pozdější návštěvě České republiky. Po návratu z cesty jsme se s bráchou zrovna chystali stavět tuhle galerii a když jsme o tom s Frantou v Blue Moonu mluvili, už jsme tušili, že tu jednou bude mít výstavu. Neuplynulo ani deset let a obrazy Američanočecha Františka Kalenského visí v galerii Veselý výlet. Hodně obrazů, které namaloval před útěkem do Ameriky mu ukradli estébáci, tenhleten se jmenuje Dopisy a je jako jeden z mála z předemigračních k vidění. Čtyři vybrané krajinky a ještě další akryly reprezentují americké období a přesně odráží jeho tehdejší tvorbu. Z široké tvůrčí škály absolventa vysoké školy UMPRUM jsme vybrali ještě okruh motivů s křesťanskou tématikou, zajisté koridu a Františkovy nejvlastnější téma - krásné ženy. Ale jen vy, co jste neváhali přijít na zahájení výstavy víte, že přes všechny kvality tvorby Františka Kalenského je důležitější setkat se s přáteli v dobrých časech na dobrém místě. V tomto případě to bylo v Blue Moon.

František Kalenský

Výtvarník František Kalenský ze Dvora Králové představí od 30. července až do konce letní sezóny své obrazy a kresby na výstavě pracovně nazvané Jak šel čas. Výběr zahrnuje práce z jeho expresivnějšího a barevnějšího patnáctiletého amerického období, experimenty s formou, technikami i barevností z posledních let, kdy se vrátil do České republiky. František zkouší nové pohledy, rád namaluje akvarel krajiny stejně jako surrealistickou abstrakci nebo poetický symbolismus. Ovšem zjednodušené figurální kresby, především ženské akty, prolínají všechna autorova období.

Nahoru
Zpět na seznam výstav