VYCHÁZKA ZA HRADNÍM PÁNEM

(článek z časopisu Krkonoše)
Na vycházku se můžete vydat prakticky kdekoliv, kdykoliv a s kýmkoliv. Příležitost zúčastnit se otevření nově zřízené vycházkové trasy se však naskytne jen velmi zřídka. Právě taková milá událost se přihodila 21. července tohoto roku, kdy Hradní společnost Aichelburg slavnostně zahajovala provoz stejnojmenné vycházkové trasy z Horního Maršova na Vlašské Boudy. Redakce KRKONOŠ nesměla chybět a tak se -- byť jen prostřednictvím těchto stránek -- stáváte účastníky této sympatické události i vy, naši čtenáři. A protože jistě víc, než na zprávu o zahajovacích oficialitách budete zvědaví na vlastní trasu, provedeme vás i po ní.

V poledne Na Kopečku

Tak znělo pozvání (doplněné datem 21. 7. 2000), které přišlo v dopise, ozdobeném skvělým erbem občanského sdružení Hradní společnost Aichelburg. Tato skupina několika desítek lidí i několika firem je již v Krkonoších dobře známá svými aktivitami, jejichž středobodem je romantický hrádek Aichelburg v údolí Úpy nad osadou Temný Důl. Že nejde o žádné historiky-teoretiky, ale o partu, která umí vzít za práci a něco vytvořit i vlastníma rukama, dokázali při rekonstrukci svého lesního hrádku, který byl vzkříšen z rozvalin na velmi těžko dostupném místě. Když už je vlak rozjetý, bylo by škoda ho brzdit, a tak další akcí, která přišla na řadu, bylo zřízení vycházkové trasy. Ta nabízí nejen poznání historie hrádku, ale především ukáže mnoho dalších netušených zajímavostí Maršovska, které by jinak velmi pravděpodobně unikly pozornosti návštěvníků východního konce Krkonoš.
V ono v mezititulku zmíněné poledne na parkovišti naproti hostinci Na Kopečku sešlo několik desítek lidí, spjatých s krajem kolem horního toku řeky Úpy. Především členové hradní společnosti a Přátelé Veselého výletu (což se ostatně v případě mnoha osob shoduje), zástupci Správy Krkonošského národního parku, obcí, tisku a také vzácní hosté z ministerstva životního prostředí, kteří se mohli na vlastní oči -- i nohy -- přesvědčit, že prostředky, kterými ministerstvo nemalou měrou přispělo na vybudování trasy, byly investovány na správnou a užitečnou věc. Úvodní slovo nemohl pronést nikdo jiný, než tajemník společnosti pan Milan Vích. Zdůraznil, že kromě přiblížení všestranné osobnosti hraběte Bertholda Aichelburga (článek o něm najdete v minulém čísle) je nabídka rozšíření programu pro návštěvníky a hosty Krkonošského národního parku. Vycházková trasa se nachází na území obce Horní Maršov v ochranném pásmu KRNAP a přechází do III. zóny, na katastrální území Pece pod Sněžkou, kde končí na Vlašských Boudách u horské farmy Sosna. Tam navazuje na značené turistické cesty. O jejím poslání řekl: "Jsem přesvědčen, že díky instalovaným informačním tabulím se návštěvníci nebudou pohybovat pro ně neznámým územím, ale mají možnost se seznámit s historií kraje, který do této doby vnímali jen jako hezkou přírodní scenérii s několika objekty a chalupami."

Vycházková trasa Aichelburg

Po nezbytných a sympaticky nepříliš dlouhých oficialitách se celá sešlost vydala na první praktické vyzkoušení naučné stezky. Ta má po své trase celkem 18 zastávek, které jsou vybaveny vzorně připravenými tabulemi se čtyřjazyčnými texty (kromě češtiny němčina, angličtina a co je chvályhodné i polština), srozumitelně přibližujícími předmět zájmu každého zastavení. Na velkém úvodním panelu u parkoviště Na Kopečku se navíc na připojené kresbě trasy (tu vám nabízíme) můžete zorientovat, co a kde vás na příštích osmi kilometrech očekává. Dovolíme si citovat text úvodní tabule, seznamující s osobností, která dala trase jméno i s vycházkou samotnou.

Šlechtic Berthold Aichelburg , který vlastnil maršovské panství v letech 1829 až 1861, výrazně ovlivnil rozvoj východních Krkonoš a přispěl ke zlepšení života zdejších horalů. Podpořil založení sklárny a několika brusíren dřeva v Temném dole, postavil pilu se šindelárnou a přádelnu lnu. V Malé a Velké Úpě výhodně prodal horalům pozemky pro založení nových luk a chalup. Po revolučním roce 1848 pochopil nutný rozvoj samosprávy i místních úřadů. Prosadil zřízení soudního okresu Maršov i otevření hraničního přechodu s celnicí v Malé Úpě. Byl výborný muzikant a skladatel. K pivovaru přistavěl divadelní sál a v roce 1855 založil promenádní koncerty v janských Lázních, kde vystupovala i jeho kapela. Lidem se žilo lépe a měli Bertholda v úctě. Proto 8 km dlouhá vycházková trasa z horního Maršova na Vlašské Boudy nad Velkou Úpou nese jméno Aichelburg. Začíná na kopečku poblíž historického areálu hřbitova, prochází kolem řady významných a zajímavých objektů v Maršově a v Temném Dole. Odtud stoupá po lesních cestách, které nejsou vhodné pro horská kola, k opravenému lesnímu hrádku Aichelburg. Cestou si můžete v galerii Veselý výlet v letní sezóně půjčit klíče od hradní síně. Půldenní vycházka pokračuje úbočím světlé hory přes významný soubor lidové architektury na Velkých Tippeltových Boudách a končí u horské farmy Sosna s občerstvením na "Valšovkách". Hradní společnost Aichelburg, zřizovatel a provozovatel trasy, vám přeje hezký výlet.

Podrobně popisovat všechny zastávky rozsah článku ani neumožňuje, proto se snad spokojíte s jejich výčtem a nejstručnější charakteristikou tak, jak postupujete proti toku Úpy. O úvodní tabuli Na kopečku již víte prakticky vše. První zastávkou je areál maršovského hřbitova s kostelem z r. 1608 a hrobkou Aichelburgů. Následuje další církevní památka, farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Na pravém břehu Úpy poblíž centra stojí pila, založená roku 1859. Celou sérii historicky cenných (a informačními tabulemi vybavených) staveb nalézáme na hornomaršovském náměstí. Jsou to radnice, kašna, budova soudu (dnes prodejna Hlaváč) a pivovar. O pár desítek metrů dále nás trasa přivádí k dominantě Maršova, klasicistnímu zámku z r. 1792. Kráčíme dál směrem na Pec p. Sn. a další tabule upozorňuje na sklad lnu, účelovou stavbu, která zaujme dokonalou prací zedníků a kameníků. Zanedlouho dorazíme k právě obnovované křížové cestě na Starou horu, zakončené u kaple sv. Anny. Krátká odbočka po modré turistické cestě se určitě vyplatí. Příští zastávkou je galerie a informační centrum Veselý výlet v Temném Dole. Zde si lze vypůjčit klíče od hrádku Aichelburgu, potěšit se pohledem na díla krkonošských autorů v galerii i kamenné lapidárium vedle budovy. Následující tabule u nedalekého parkoviště upozorňuje na dnes již neexistující sklárnu, zatímco Dixova brusírna dřeva (technická kulturní památka) se dodnes tyčí jako malý hrad na konci osady Temný důl. Za mostem přes řeku Úpu si lze bitvu z prusko-rakouské války roku 1778 a pak už jen odbočit vlevo a prudce stoupat po obnoveném chodníku se čtyřmi sty kamennými schody vzhůru na hrádek Aichelburg. V sálku původně kamenné, dnes zčásti dřevěné romantické stavbičky nás přivítá busta hraběte Bertholda Aichelburga, k uctění jehož památky byla v roce 1863 lesním personálem postavena. Využijte rozhled do údolí Úpy z kamenné věžičky, protože pokračujete-li dál, cesta vede smrkovým lesem, ponejprv dokonce po dosti strmém dřevěném schodišti (na konci s Bertholdovou vyhlídkou). Horskou lidovou architekturu přibližují další zastávky na enklávách Nad Křižovatkou a na Velkých Tippeltových Boudách. Cílem vycházkové trasy jsou Vlašské Boudy s jistě vítaným občerstvením na horské farmě Davida Sosny. Návrat je pak možný buď přímým sestupem Vavřincovým dolem do Velké Úpy, po stejné trase zpět na Aichelburg a zkratkou přímo k bývalé sklárně v Temném Dole nebo některou z dalších použitelných turistických cest.

Dílo je završeno!

Ústředním bodem trasy je již tolikrát citovaný Aichelburg. Oprava stavby, která během několika posledních let povstala z ruin, byla vlastně jen nejsložitější a pracovně i finančně nejnáročnější částí realizace naučné stezky pojmenované jako Vycházková trasa Aichelburg.
K celé historii rekonstrukce hrádku nám mohou říci mnoho zajímavého bratři Miloslav a Pavel Klimešové, kteří jsou jedněmi z hlavních duší hradní společnosti a jejichž stavební firma také opravy prováděla: "Už jako kluci jsme se rádi vypravovali na polorozpadlý a zarostlý hrádek. Ale něco se s ním dalo začít dělat až nyní v porevoluční době. Oslovil nás tehdejší starosta Pece Milan Vích, velký nadšenec pro Aichelburg, který nám zadal vypracování stavebního průzkumu hradu. Na sto let chátrající stavbě se opravila jen ta místa, která nejvíce hrozila zborcením. Věc se pohnula dál až po založení hradní společnosti Aichelburg v roce 1997, kam vstoupili důležití lidé, kteří nám potom hodně pomohli. Podařilo se získat podporu ministerstva životního prostředí pro zřízení naučné stezky, s jednou "o něco" nákladnější zastávkou, kterou je právě lesní hrádek. Při dopravě části stavebního materiálu, především písku, jsme využili i vrtulníku, ale většina nákladu byla vynesena na krosnách, v rukou, na rameni... Rekord ve vynášce na člověka a den byl 550 kg. Dřevěná konstrukce střechy byla už předem připravená jako stavebnice a nahoře se už jen sestavila. A snažili jsme se, aby především dřevěné interiéry byly řemeslně dokonale zvládnuty, jinak by téměř čtvercová půdorysně nepříliš vhodná síň mohla připomínat kůlničku na dřevo. Hlavní síň je totiž sídlem hradní společnosti (hrádek má i své vlastní číslo popisné -- Velká Úpa 323). Kromě toho je využívána i Správou KRNAP jako místo pro slavnostní myslivecké příležitosti, některé akce tu pořádá maršovské středisko ekologické výchovy SEVER. A klíče si může ve Veselém výletu zapůjčit na prohlídku i veřejnost. Chceme, aby hrádek žil."
V den slavnostního otevření trasy tedy byla symbolicky završena i rekonstrukce hrádku. Završena do slova a do písmene. Bratři Klimešové si jako vždy vymysleli něco zcela originálního. Rukama všech účastníků premiérové vycházky prošel jako štafetový kolík ozdobný hrot, zakončují vlajkovou žerď na vrcholku hradní věže. A ti, kteří tvořili články řetězce mezi Pavlem v "předhradí" a Miloslavem na střeše si mnohem lépe vryjí do paměti den, kdy návštěvníci krkonošských hor získali další příležitost k poznávání historie krajiny regionu. Nabídce vítanější o to víc, protože nesměruje davy do již tak přeplněných turistických středisek, ale nabízí možnost seznámení s neméně zajímavými středními polohami hor.
Text (a foto v časopise Krkonoše č. 9 / 2000) Jiří Dvořák

Zpět na Klíče od hradu
Nahoru